Divadelní spolek "JEŠTĚ NE!"

ROZHOVORY - MICHAL F.

IMG_3522

Jak jsi se dostal(a) k divadelnímu spolku “Ještě NE!”?

Vyrůstali jsme spolu. Známe se již od plenek. Oba jsme se (herecky) narodili ve stejnou dobu.


Čím se zabýváš, když nehraješ divadlo?
Věnuji se všemu, co se hýbe i co je ve stavu strnulém. Nejraději si však hraji.


Co tě baví na hraní divadla?
Možnost vyzkoušet si být někým jiným, někde jinde a nějak jinak a zároveň být sám sebou ve chvíli, kdy se tvářím, že sám sebou nejsem.


Solitaire.sk /cz je hra o osamělosti a neschopnosti či nemožnosti vzájemně komunikovat. Čím tě zaujala natolik, že ses rozhodl(a) hrát jednu ze čtyř hlavních postav?
Na obsah hry do jejích detailů jsem předtím moc nepohlížel. Líbila se mi struktura hry, kdy každá z postav má svůj svět a svůj prostor a přitom jsme všichni na jednom místě.

Myslíš, že jsou lidé dnes osamělí víc než dřív? Čím to je?
Lidé nejsou podle mě osamělí. Jde jen o pocit osamělosti, který si dokážeme vštípit a věřit mu. Každopádně tento pocit je rozšiřován díky elektronickému prostoru, do kterého se lidé hrnou, místo toho, aby vyšli ven ze svých ulit.


Co bys řekl(a) o své postavě? Máte něco společného?
Tak čím více vidím stejných vlastností, tím víc si uvědomuji, jak se lišíme.
Jde o postavu rozhodně zvídavou a přemýšlivou, ale má trošku jiný směr uvažování. Já se cítím být spíše snílkem, kdežto Hlava je více na rozumové úrovni. Občas přemýšlíme o stejných věcech, ale z jiného úhlu pohledu. Jeho vnitřní svět vnímám více racionální a logický, než ten svůj.

Čím ti vadí?
Za tu chvilku, co se s ním znám, jsem ještě nenašel nic, čím by mě vadil. Možná po několika reprízách, ale domnívám se, že spíše budu vadit já jemu, nežli on mě


Jak probíhalo zkoušení? Co pro tebe bylo nejtěžší? Jak často jste zkoušeli?
No zkoušení bylo skvělé. Všichni z našeho spolku jsou úžasné osobnosti, což se projevovalo na zkouškách. Nemusel jsem se bát chyb a přešlapů, neboť všechny omyly byly brány s humorem a trpělivostí. Pravidelnost zkoušení nedokážu přesně určit. A nejtěžší? No když nad něčím přemýšlím, rád mám zavřené oči, což ve hře není úplně možné. A Hlava přemýšlí nad něčím často


Tvoji postavu sdílíš ještě s jedním hercem. Obáváš se srovnání anebo je to i v něčem výhoda?
Ze začátku jsem si říkal, jestli dokážu hrát stejně jako Matěj. On má pro tyhle přemýšlivce přirozené vlohy a občas jsem se mu v nějaké scéně snažil vyrovnat. Teď to však už nedělám. Čím více jsme zkoušeli, tím více jsem pochopil, že nemá smysl se snažit opakovat. Každý jsme uchopili Hlavu z jiné strany a myslím, že oba způsoby vnímání jsou skvělé. A to, že mám alternaci je výborné. Nejen, že se mnou někdo sdílí Hlavovi myšlenky, ale mohu se podívat na Hlavu i z pohledu pozorovatele, když zkouší Matěj.


Hlava je tvoje 4. divadelní role. Cítíš, že se jako herec(čka) vyvíjíš? Liší se tahle nová role od těch předchozích nebo mají i něco společného?
Samozřejmě, že se vyvíjím. Nikoliv však nutně nahoru, nýbrž více do stran. Předchozí role neměly tolik manévrovacího prostoru, jako Hlava. Nebo jsem si jej spíše já moc neuvědomoval. Většinou jsem je uchopil jen z jedné strany a šel jsem přímo rovně. Nyní si dovoluji více kombinovat. Ve hře máme každý svůj prostor, ale naštěstí zde jsou i chvíle, kdy se naše světy propojují.


Na co bys nalákal(a) diváky? Proč by se měli 20. září přijít do Barevné kavárny podívat na premiéru?
No to je jasné. Bude to zážitek, který v elektronickém prostoru zaručeně nenajdou.


Michala Foršta se ptal David Kufa.